Slovensko vs. Česko
Slovenská rally
Slovensko nepostihla mediální kampaň proti rally. Bezpečnost není všemocným zaklínadlem pro mnohdy nesmyslnou šikanu diváků. Těch je minimum, většinou z řad místních zvědavců. Vzdálenost a tratě naše jezdce ve srovnání s Rakouskem příliš nelákají. Největší výhodou proti alpské zemi je uvolněnější atmosféra a chybějící jazyková bariéra. Šancí, jak přilákat české posádky, je společná soutěž, započítávaná do obou národních šampionátů.
-
Tratě
-
Technika
-
Diváci
-
Organizace
Startující posádky
Slováci se od svého osamostatnění potýkají s nízkým počtem startujících. Letos se národního šampionátu účastní pouze tři desítky posádek (před dvěma roky to bylo o čtvrtinu víc). Je to dáno samozřejmě velikostí ekonomiky a menším počtem potenciálních sponzorů. Motoristický sport navíc nemá v této zemi tak hluboké kořeny jako v tradičně průmyslovém Česku. Na druhou stranu ve slovenském šampionátu startuje mnoho zahraničních posádek, které nejsou jen oživením startovní listiny, ale promlouvají do nejvyšších pater výsledkové listiny.
Zatímco v nedávné minulosti byli předními slovenskými týmy angažování čeští jezdci (Chovanec, Pech, Orsák) v posledních letech sází oba přední týmy na domácí talenty (Styllex) nebo Poláka Grzyba (Rufa Sport). V kurzu jsou také rychlí Maďaři Hádik a Pethö. Z českých jezdců u našich východních sousedů startuje pouze Josef Semerád a Karel Trněný (foto), kteří na Slovensko pronajímají své vozy. Není tomu tak dlouho, kdy tady hostovala celá řada našich posádek.
Slovenskému mistrovství určitě uškodilo, že už se nejede recipročně polský mistrák jako v posledních čtyřech letech. V kalendáři zůstaly pouze dvě soutěže, které jsou započítávány do maďarského šampionátu. Škoda, že se neuvažuje o společném šampionátu alespoň při jedné české soutěži. Určitě by to byla dobrá šance například pro moravské soutěže Rally Vyškov nebo Valašskou rally, které vypadly z našich prestižních mistrovských seriálů.
Závodní auta
Zatímco u nás hrají prim vozy kategorie Super 2000, na Slovensku jedou nejlepší jezdci Melichárek, Grzyb a veterán Drotár se speciály WRC. Z úzké sestavy kandidátů na titul bohužel vypadl Béreš, který po odchodu ze Styllexu musel vzít zavděk produkční imprezou. Talentovaný mladík Kočí nejede kompletní mistrák. Na rozdíl od našich soutěží mají silné zastoupení produkční vozy specifikace R4. Utěšeně roste konkurence v kategorii produkčních vozů, do které se vrátil Béreš. Velmi slibně si vede Tomáš Ondrej, který v Topoľčanech dokázal ve druhé etapě porazit zkušeného Semeráda.
Zpestřením chudého startovního pole je hrstka historiků. Při poslední soutěži se na trati objevil atraktivní sportovní Nissan 350 Z. Peter Jurečka bohužel ze soutěže brzy odstoupil. U našich sousedů se nejezdí žádný značkový pohár. Nižší počet účastníků se schází i v rámci druhé ligy, seriálu SRP. Podobně jako v našem Poháru ČR je k vidění nesourodé amatérské startovní pole, kde hrají prim staré felicie a hondy. Zajímavostí je například silně „vytuněný“ Fiat 127 Štefana Vancika.
Tratě
Slovenští pořadatelé mají obecně obrovský problém s výběrem tratí. Na rozdíl od Rakušanů nemají možnost zavítat do chráněných oblastí, kde by se našlo mnoho technických a dokonce i šotolinových úseků. Na to v minulosti doplatila Rallye Tatry, kterou z okolí Popradu vyhnali radikální ekologové. Ze stejného důvodu není šance uspořádat rally v okolí metropole na Dunaji. Přitom bratislavská Rally Mikona bývalá svého času nejlépe obsazenou soutěží na Slovensku. Po několika marných pokusech už letos nefigurovala ani v předběžném kalendáři.
Obrozená Rally Tríbeč má extrémně rychlou trať. S výjimkou městské zkoušky měli pořadatelé k dispozici pouze tři úseky, na kterých uspořádali celou dvoudenní soutěž. Skýcovská vložka měla nový asfaltový koberec a navzdory osmi retardérům tady nejrychlejší posádky atakovaly rychlostní průměr 130 km/h. Nedělní RZ Uhrovec tvořil naopak rozbitý asfalt s velkými hlubokými děrami, protože cestáři nestačili silnici před soutěží opravit. Kupodivu nikdo neprotestoval, nejrychlejší vozy jezdily přes díry rychlostí až 200 km/h a průrazů pneumatik bylo minimum. Nejtechničtější měřený úsek na trati známého závodu do vrchu Jankov vršok se jel dokonce v obou směrech.