Jednou z největších hvězd letošní Rallye Monte Carlo byl bezesporu Francois Delecour. Osmačtyřicetiletý Francouz se na trať nejstarší soutěže světa vrátil po devíti letech, kdy se rozloučil s aktivní kariérou.
Od té doby startuje jen výjimečně, ale ze svého jezdeckého umění nic neztratil. Rallye Monte Carlo je pro Delecoura srdeční záležitostí. Poprvé startoval na slavné soutěži v roce 1984 s malým soukromým Talbotem Samba. O šest let později se za volantem Peugeotu 309 GTI blýskl skvělým 9. místem v absolutní klasifikaci. V následujícím roce se mu splnil sen a stal se továrním jezdcem týmu Ford.
Při svém debutu s Fordem Sierra Cosworth 4×4 neměl daleko ke svému prvnímu triumfu na soutěži MS. S atraktivní spolujezdkyní Anne-Chantal Pauwelsovou vedl Rallye Monte Carlo 1991 až do závěrečné etapy, kde poškodil závěs kola a musel se spokojit bronzovou medailí (VIDEO na konci článku).
Na vítězství nedosáhl ani o dva roky později s novým Fordem Escort Cosworth RS. Prvenství mu uniklo opět o vlásek. Ještě před závěrečnou nocí dlouhých nožů měl více než minutový náskok, ale Didier Auriol s Toyotou Cellica GT4 ho nakonec dokázal o 15 sekund porazit. Teprve v roce 1994 se francouzský sympaťák konečně v Monaku dočkal svého triumfu (FOTO).
Když se na sklonku loňského roku dozvěděl, že u příležitosti 100. výročí soutěže se do itineráře vrátily mnohé legendární úseky z minulosti, začal intenzivně pracovat na svém návratu. Pronajal si od svého přítele Paskala Enjolrase starší Peugeot 207 S2000, zajistil si sponzory v exotickém Rumunsku a od pořadatelů obdržel stejné startovní číslo, jaké vezl při svém triumfu v roce 1994 – šestku. Málokdo před startem tipoval, že by Delecour mohl proniknout do první desítky. Jezdec však věřil, že se může přiblížit ke stupňům vítězů. Po první etapě figuroval na osmé pozici, ale jeho velká chvíle přišla ve čtvrtek odpoledne. Díky svým bohatým zkušenostem vyhrál pneumatikovou ruletu, když jako jediný ze špičky odhadl vývoj počasí a obul pneumatiky s hroty. Na RZ7 zajel druhý čas za pozdějším vítězem Bouffierem, závěrečnou vložku druhé etapy dokonce vyhrál a probojoval se na senzační stříbrnou příčku.
Také na pátečních zkouškách statečně bojoval se svou slabší „dvěstěsedmičkou" s mladými jezdci s evolučními modely peugeotů a škodovek. Na konečnou pátou příčku klesl až na finálové zkoušce, na stupně vítězů mu scházely necelé tři sekundy! Výkon francouzského veterána je senzací. Poprvé startoval s vozem kategorie Super 2000, navigoval ho nový spolujezdec a v posledních letech se za volantem soutěžního vozu téměř neukázal. Přesto dokázal držet krok s nejlepšími. Inu kdo umí, ten umí…