Rok 1981 se navždy zapsal do análů historie automobilových soutěží. Na scénu vtrhl převratný vůz s pohonem všech kol a silným přeplňovaným motorem.
<<< 1980 | 1982 >>>
Doposud si všichni mysleli, že pohon obou náprav je výsadou užitkových vozů a v motoristickém sportu nemají čtyřkolky žádný význam. Proto žádný z výrobců neprotestoval, když FIA upravila technické předpisy, aby německá značka Audi mohla startovat v seriálu MS. Slabé Audi 80 GLE, které se objevilo na několika soutěžích v přecházející sezoně, žádnou nebezpečnou konkurenci neznamenalo.
Čtyřkolka AUDI přichází
Jenže v Monte Carlu stály na startu dva vozy Audi Quattro skupiny 4 s pětiválcovými motory o objemu 2,1 litru s turbodmychadlem, o výkonu přes 300 koňských sil. Všechna čtyři poháněná kola dokázala přenést výkon na trať mnohem účinněji než u aut s jedinou hnanou nápravou. Nejmarkantnější to bylo na nezpevněném povrchu.
Hannu Mikkola vyhrál na lednové Rallye Monte Carlo suverénně šest měřených úseků první etapy a vybudoval si obrovský šestiminutový náskok.
Už na 14. kilometru jedné vložky dojel a předstihl předloňského vítěze Bernarda Darniche s Lancií Stratos HF. Po 44 kilometrech rychlostní zkoušky Chartreuse byl Fin s quattrem o celé dvě minuty rychlejší než nejbližší konkurent.
I když Mikkola později odpadl, všichni okamžitě pochopili, že vypukla technická revoluce. Slogan automobilky Audi „Vorsprung durch Technik“ (Náskok prostřednictvím techniky) se potvrdil v praxi. I když vozy byly těžké, měly problémy s nedotáčivostí a přehříváním motoru, nasadily laťku pořádně vysoko. Už při druhém startu ve Švédsku Hannu Mikkola s Audi Quattrem zvítězil.
Německý tým Audi Sport se během sezony postaral i o druhou senzaci roku.
Francouzka Michéle Moutonová jako první a doposud jediná žena v historii dokázala v San Remu vyhrát soutěž mistrovství světa. Vatanen útočil s Eskortem na její vedoucí příčku tak dlouho, až ze svého vozu udělal šrot.
Talentovaný Toivonen s mistrovským Talbotem Sunbeam Lotus zaostal v cíli o 3,5 minuty. Úřadující mistr světa Walter Röhrl se držel po polovině soutěže na druhé příčce, než ho u Porsche 911 SC zradila poloosa. Strhující tempo nevydržela ani převodovka Alenova Fiatu 131 Abarth. Röhrl později o Audi Quattru netaktně prohlásil, že za jeho volant stačí posadit opici, aby vyhrálo…
Renault 5 Turbo
Jelikož revoluční quattra trpěla celou řadou „dětských nemocí“ a jejich technická převaha zatím nebyla tolik znát, byla sezona velmi pestrá a vyrovnaná. Ve výsledkových listinách figurovalo devět různých vítězů.
V Monte Carlu se z prvenství překvapivě radoval francouzský kaskadér Jean Ragnotti s Renaultem 5 Turbo. Také tento vůz byl po technické stránce převratnou novinkou a přispěl ke vzniku pozdější skupiny B.
Technici Renaultu udělali z malého městského vozu „bombu na kolech“. Zastaralý čtyřválcový motor s ventilovým rozvodem OHV o objemu 1,4 litru osadili turbodmychadlem a přesunuli ho doprostřed před zadní nápravu. R5 Turbo s rozšířeným rozchodem kol byl kompaktní, lehký a hbitý. 265 koní byl dostačující výkon. Zejména na zatáčkovitých asfaltových tratích se jednalo o „vyhrávací“ auto. Renault Sport se v té době bohužel soustředil na Formuli 1 a soutěže obesílal jen velmi sporadicky.
Tituly pro Talbota a Vatanena
O světové tituly zatím sváděly bitvu osvědčené vozy Talbot, Datsun a Ford. Staronový tým Peugeot Talbot Sport dostal od koncernu PSA dostatek financí, aby s posádkami Guy Frequelin a Henri Toivonen absolvoval většinu soutěží. Talbot Sunbeam Lotus byl přestavěn do skupiny 4, což znamenalo mírný nárůst výkonu a především další snížení hmotnosti.
I když Frequelin vyhrál pouze v Argentině, díky řadě umístění na stupních vítězů vybojovala znovuzrozená značka Talbot světový titul. Frequelin, který donedávna pracoval jako šéf úspěšného týmu Citroën Racing, měl navíc obrovskou šanci i na jezdecký titul.
Ve vyrovnaném souboji s Arim Vatanenem se rozhodovalo až při finálové soutěži na RAC rally. Zatímco Francouz havaroval, mladý Fin vybojoval za volantem Fordu Escort RS druhou příčku a mohl si připít mlékem na titul. V britských lesích dominoval Mikkola, který měl se čtyřkolkou Audi Quattro v cíli 11minutový náskok.
V seriálu MS se znovu objevil i mladoboleslavský tým s dosluhujícími „stotřicítkami“. Navzdory stále sílící konkurenci zopakoval Václav Blahna v Řecku svůj husarský kousek z roku 1979 a obsadil osmou příčku v celkovém pořadí.
Výsledky MS 1981
Značky:
1. Talbot 117, 2. Datsun 106, 3. Ford 80, 4. Opel 69, 5. Audi a Fiat 63, 7. Renault 61, 8. Toyota 54, 9. Peugeot 37, 10. Lancia 28, 11. Porsche 19, 12. Škoda 8, 13. Dodge 6, 14. Mitsubishi 4
Jezdci:
1. Ari Vatanen 96, 2. Guy Frequelin 89, 3. Hannu Mikkola 62, 4. Markku Alén 56, 5. Shekhar Mehta 55, 6. Timo Salonen 40, 7. Henri Toivonen 38, 8. Michèle Moutonová 30, 9. Pentti Airikkala 30, 10. Per Eklund 29, 11. Jean Ragnotti 28, 12. Bernard Darniche 26, 13. Stig Blomqvist 23, 14. Jorge Recalde 22, 15. Anders Kulläng 22
Převzato z časopisu RALLY 3 / 2013, který právě najdete v distribuční síti.
Výsledky soutěží 1981
49. Rallye Automobile de Monte-Carlo (24. – 30. ledna)
1. Jean Ragnotti – Jean-Marc Andrié (Renault 5 Turbo) 9:55:55
2. Guy Fréquelin – Jean Todt (Talbot Sunbeam Lotus) 9:58:49
3. Jochi Kleint – Gunter Wanger (Opel Ascona 400) 10:02:54
31. International Swedish Rally (13. – 15. února)
1. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Audi Quattro) 3:48:07
2. Ari Vatanen – David Richards (Ford Escort RS1800) 3:50:00
3. Pentti Airikkala – Risto Virtanen (Ford Escort RS1800) 3:51:47
15. Rallye de Portugal Vinho do Porto (4. – 7. března)
1. Markku Alén – Ilkka Kivimäki (Fiat 131 Abarth) 8:27:26
2. Henri Toivonen – Fred Gallagher (Talbot Sunbeam Lotus) 8:36:36
3. Björn Waldegard – Hans Thorszelius (Toyota Celica 2000GT) 8:43:47
29. Safari Rally (16. – 20. dubna)
1. Shekhar Mehta – Mike Doughty (Datsun Violet GT) + 3:39 min pen.
2. Rauno Aaltonen – Lofty Drews (Datsun Violet GT) + 3:44 min pen.
3. Mike Kirkland – Dave Haworth (Datsun 160J) + 4:51 min pen.
25. Tour de Corse – Rallye de France (30. dubna – 2. května)
1. Bernard Darniche – Alain Mahé (Lancia Stratos HF) 14:26.23
2. Guy Fréquelin – Jean Todt (Talbot Sunbeam Lotus) 14:42:25
3. Tony Pond – Ian Grindrod (Datsun Violet GT) 14:45:29
28. Acropolis Rally (1. – 4. června)
1. Ari Vatanen – David Richards (Ford Escort RS1800) 13:17:25
2. Markku Alén – Ilkka Kivimäki (Fiat 131 Abarth) 13:22:00
3. Attilio Bettega – Maurizio Perissinot (Fiat 131 Abarth) 13:25:19
3. Rally Codasur Argentina (18. – 23. července)
1. Guy Fréquelin – Jean Todt (Talbot Sunbeam Lotus) 14:22:52
2. Shekhar Mehta – Mike Doughty (Datsun Violet GT) 15:01:04
3. Jorge Recalde – Jorge del Bouno (Datsun 160J) 16:01:19
3. Marlboro Rallye do Brasil (6. – 8. srpna)
1. Ari Vatanen – David Richards (Ford Escort RS1800) 9:39:40
2. Guy Fréquelin – Jean Todt (Talbot Sunbeam Lotus) 9:48:11
3. Domingo De Vitta – Daniel Muzio (Ford Escort RS) 10:19:46
31. 1000 Lakes Rally (28. – 30. srpna)
1. Ari Vatanen – David Richards (Ford Escort RS1800) 4:07:27
2. Markku Alén – Ilkka Kivimäki (Fiat 131 Abarth) 4:08:26
3. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Audi Quattro) 4:10:19
23. Rallye Sanremo (5. – 10. října)
1. Michèle Moutonová – Fabrizia Ponsová (Audi Quattro) 8:05:50
2. Henri Toivonen – Fred Gallagher (Talbot Sunbeam Lotus) 8:09:15
3. Antonio Fassina – Rudy Roberto Dalpozzo (Opel Ascona 400) 8:12:08
13. Rallye Côte d’Ivoire (26. – 31. října)
1. Timo Salonen – Seppo Harjanne (Datsun Violet GT) + 9:57 min pen.
2. Per Eklund – Ragnar Spjuth (Toyota Celica 2000GT) + 11:09 min pen.
3. Shekhar Mehta – Mike Doughty (Datsun Violet GT) + 11:22 min pen.
30. Lombard RAC Rally (22. – 25. listopadu)
1. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Audi Quattro) 8:30:00
2. Ari Vatanen – David Richards (Ford Escort RS1800) 8:41:05
3. Stig Blomqvist – Björn Cederberg (Talbot Sunbeam Lotus) 8:43:36
