V našich zeměpisných šířkách smrdí zakoupení lodního lístku nutností dopravit se do přístavu. To znamená cestovní maraton, ať už za volantem, nebo v roli zavazadla. Protože se blíží Finská rally, z mnoha z nás se stanou námořníci.
Málokdo přijede k přístavním u molu odpočatý a nerozlámaný po dlouhé cestě. Samozřejmě, pokud nejedete bydlibusem s dychtivou posádkou, která čeká, až ji pustíte za volant. Já tedy vždy slyším jen syčení otevíraných pivních plechovek a prosby o zastavení za účelem odlehčení močových systémů.
Rozhodně je lepší přijet do přístavu jako do divadla. Raději dvě hodiny před než minutu po. Hned po příjezdu si sbalte si svých pět švestek do příručního zavazadla, protože se k autu během plavby nedostanete. Po nalodění už moc času na přehrabování se v zavazadlovém prostoru není. Lepší je být o krok popředu. Pokud nejdete do předem zaplacené kajuty, nezapomeňte spacák, kari mámu, pyžamo, kartáček na zuby, pivo a něco teplejšího na sebe.
Když začne loď polykat první dopravní prostředky, připravte si papír, který máte jako jízdenku. Průvodčí vám těsně před vjezdem do lodi nalepí na přední sklo samolepku a tím jste odbaveni. Cestu do lodi a vaše parkovací místo, vám bezpečně ukáží zaměstnanci, takže se v klidu dívejte kam máte jet. Po zaparkování nezapomeňte zatáhnout ruční brzdu, aby vaše kára při větších vlnách neudělala v podpalubí nějakou paseku. Zapamatujte si sektor lodi, kde necháváte auto. Je ozačen u východu z podpalubních garáží. Nejlepší je si jej napsat na lístek a neztratit. I když budete umět říct jen zdravstvuj, personál vás k vašemu vchodu podle lístku dovede.
Časový náskok , který jste získali příjezdem do přístavu využijte zejména u delších, nočních plaveb k hledání vhodného místa k přečkání noci. Taktika se různí, podle toho, ve kterém moři se právě pohybujete.
Moje zkušenost je taková, že skandinávské linky jsou k cestovatelům – dobrodruhům vstřícnější. Ponechávají spícím pasažérům volnost ve výběru nocmísta. Samozřejmě ve veřejně dostupných prostorách lodi. Kapitán Vás do postele nejspíš nepustí, pokud nebudete prsatá modelka s flaškou slivovice. Dopravní společnosti ve Skandinávii dopřávají ztlumením intenzity světel, po kobercích rozloženým cestujícím, docela luxusní podmínky k nerušenému spánku. Problémem mohou být jen severští alkoturisté, napuštění vodkou od kotníků po bradu. Doporučuji si jich okatě nevšímat. Oni mají často dost starostí sami se sebou. Srovnání s českým zakomplexovaným výpitkem tady není na místě.
Naopak plavební společnosti ve Středozemním moři mě překvapily poněkud striktnějším přístupem. V mnoha místech lodi jsou umístěny tabulky se zákazem kempování. Nejdřív jsem myslel, že nechtějí, aby tam trampové opékali špekáčky a stavěli stany, ale je to evidentní snaha dostat cestující do kajut za drahé eurofrfláky.
V reálu to vypadá tak, že pasažéři klimbají v podivných sedech a čekají až personál lodi zavře restaurace, aby mohli definitivně složit bolavé kosti do boxů, na koberce, na židličky, prostě kdekoliv, kam to jen jde. O tmě si mohou nechat zdát ti, kterým se podaří na celonočně osvětlené lodi usnout. Zde kousek stínu nenajdete. Řešením po česku bylo pár piv a tričko přes hlavu.
Když začne trajekt vplouvat do přístavu, nikam neutíkejte ani neskákejte. Nejlepší by bylo pohledat lístek s poznámkou o místě, kde máte auto. Budete trvat ještě dost dlouho než loď otevře vrata a vy ucítíte pevnou půdu pod kolama. K výstupu vás vyzve lodní hlášení, podobné výzvě k opuštění dveřního prostoru v metru. Když se vám podaří najít auto, čeká vás dosti stísněný výjezd z lodi a kličkování mezi palubami. Je to podobné jako v podzemních garážích. Méně zruční řidiči zde mohou získat na památku nějaký ten šrám na blatník, či nárazník. Tak šťastnou cestu dobrodruzi.